Shotkam - skvělý pomocník



Už vím, kam to šlo!


(původní nezkrácený text; psáno a foceno pro časopis Zbraně a náboje, 3/2019)

„Kam jen proboha ty broky letěly?“… určitě znáte ten pocit, kdy jste přesvědčen, že jste správně mířil, správně vystřelil a měl trefit. Místo toho si ta kluzká oranžová věc letí dále netknutá. „Byl jsem nad, pod, před nebo za? Nebo jsem trefil správně a broky terč obešly? Nebo jsem dokonce trefil a úlomek nebyl vidět?“

Asi každý brokový střelec by chtěl vidět své rány a vědět přesně, kam šly a kde byla chyba. Dobrý trenér občas vidí a poradí, stejně jako při hustém dešti je stopa brokového roje patrná, ale nic se nevyrovná tomu skutečně dráhu broků vidět. Připevnit na brokovnici kameru a výstřely zaznamenávat tedy určitě není nápad nijak originální.

I když jsem na internetu hledal pečlivě, jediné specializované řešení jsem našel až u floridské firmy ShotKam. Není žádným překvapením, že kdo si se chce naučit střílet sám a hledá lekce na YouTube (a je jich tam hodně a kvalitních), tak také zjistí, že pro záznamy výstřelů profesionálové používají téměř bez výhrady ShotKam. Po tomto předkrmu ovšem přijde studená sprcha: ShotKam do Evropy vůbec nedodává; a k horentní ceně $695 je třeba přičíst i dopravu ($72) a především při příchodu zásilky do Česka (poštou nebo FedExem) zaplatíte navíc 21% DPH. Navíc jen s roční zárukou (pro Američany evropské zákony neplatí. Stojí tedy Shotkam za to a existují alternativy? Sám jsem některé vyzkoušel; více o nich níže.

ShotKam je kamera, kterou její vynálezce David Stewart vyrobil pro svého syna Zandera v roce 2010 a chtěl mu vysvětlit koncept předsazení. Konstrukce je od počátku velmi specializovaná; je to produkt od začátku určený pro použití na brokovnici. Právě díky tomu je ShotKam prakticky nemožné nahradit čímkoliv jiným. 

Základem je digitální videokamera uložená v lehkém, ale masivním hliníkovém tubusu, dlouhém 11,5 cm a průměru ca brokové hlavně (ca 32 mm) o váze ca 156g. Hmotnost je velmi důležitá; kameru je vhodné umístit co nejblíže ústí hlavně a subjektivně mohu říci, že je „tak akorát“, aby její hmotnost nebyla nijak výrazně cítit (sám střílím se samonabíjecí Benelli Vinci a dlouhý zásobník se 7 náboji – který se samozřejmě při sportovní střelbě nepoužívá – změní vyvážení brokovnice mnohem více). Kamera má vpředu oranžové krycí víčko na objektivu (nestane se Vám, že ho zapomenete sundat; je opravdu vidět). Vzadu je průhledné pružné víčko, přes které se kamera zapíná a pod ním mini-USB konektor – dnes již poněkud archaické rozhraní. Důležité je, že vše je vodotěsné, takže déšť rozhodně nevadí.

Optika kamery je dostatečně kvalitní. Ve Full HD (1080 řádků) zvládá 100 snímků za sekundu. To je zásadní při zpomalení záběru a hledání brokového roje. V rozlišení 720 řádků zvládá kamera dokonce 180 fps; doporučuji spíše FHD/100 fps. Zásadní je, že kamera má pevně nastavený zoom a zabírá 18° zorné pole. Toho, komu se zdá jako dobrý nápad použít například některou kameru GoPro, zklamu. GoPro je sice kvalitní, ale všechny akční kamery jsou širokoúhlé a i při 4K rozlišení není obraz dostatečně detailní, aby byl dobře vidět letící terč, o úlomcích terče či dokonce brokovém roji nemluvě. Změny jasu zvládá ShotKam velmi dobře; měl jsem kvalitní záznam i proti slunci. Pokud vidíte terč Vy, bude i na záznamu. Záznam je zpomalený; samozřejmě je možné jej v přehrávači videa zrychlit na původní rychlost, ale pro hledání výstřelu a broků je zpomalení pohodlné; kdo chce vidět brokový roj, může si záznam krokovat. (Kdo chce vidět, jak záznam vypadá, najde je na YouTube, na kanálu „armoury.cz“.)

Další specialitou je uchycení kamery na zbrani. ShotKam dodává standardně držák na hlaveň ráže 12 (ShotKam dodává i držáky na jiné ráže zbraní). Je to velmi masivní odlitek, který spolehlivě fungoval na dvanáctkových kozlicích Beretta, Browning i Iž, stejně jako na automatu Benelli Vinci. Držák se utahuje imbusovým klíčem; na místě ovšem drží jen díky tomu, že mezi držákem a hlavní je speciálně tvarovaná gumová podložka, která funguje jako tlumič zpětného rázu při výstřelu. Ten je takový, že jakýkoliv univerzální držák je nepoužitelný. Standardní držáky na GoPro se pohnou po jediném výstřelu. Zkoušel jsem trubicovou čínskou kameru se „speciálním“ držákem, a i při utažení tak silném, že se držák deformoval, se po výstřelech kamera hýbala. ShotKam sedí jako přibitý.
ShotKam je možné používat dvěma způsoby: buď si zaznamenané výstřely prohlédnout doma na videu nebo si přes vestavěné WiFi připojit mobilní telefon či tablet (volně dostupná aplikace je dostupná pro Android i IPhone). Má zkušenost s použitím WiFi „v poli“ je nevalná; jednak zvláště při nízkých teplotách je signál WiFi tak slabý, že ani telefon vedle zbraně ji nevidí, a analýza výstřelu na titěrném displeji telefonu za denního světla je možnost spíše teoretická. Hlavní nevýhodou alespoň pro mne je ale naprostá ztráta soustředění při střídání střelba / analýza. Osobně mnohem raději stáhnu celou sérii a v klidu vše prohlédnu doma. U kamery odšroubujete spodní víčko, připojíte dodávaný mini-USB kabel a ShotKam připojíte k počítači – kamera se objeví jako další externí datové úložiště, žádné ovladače nejsou potřeba. Jednotlivé výstřely jsou uloženy jako separátní soubory – co výstřel, to MP4 soubor. WiFi je ale třeba použít při nastavení kamery: poté, co ji připevníte na hlaveň, si přes aplikaci v telefonu srovnáte záměrný kříž na místo, kam vidí mířidla. Není to nezbytné, ale záměrný kříž je na každém záběru výstřelu a je dobré vědět přesně, kam jsem mířil. Přes telefon či tablet se také nastavují všechny parametry kamery, zvláště typ zbraně a typ střelby.

Jak ShotKam umí „rozsekat“ záznam na jednotlivé výstřely? Tajemstvím je další unikátní technologie - akcelerační spínač. Jinými slovy, kamera umí zaznamenat přetížení (výstřel a zavření zbraně či závěru). V menu si nastavíte, jakou zbraň používáte (samonabíjecí či s lůžkovým zámkem) a jaké střelbě se věnujete. Poté kameru jednou zapnete tlačítkem a zůstává v pohotovostním režimu. Nahrávání se aktivuje zavřením závěru zbraně. ShotKam poté automaticky ořízne videozáznam a uloží pouze část před výstřelem a po výstřelu. U skeetu/trapu („clays“) nahrává 2 sekundy před výstřelem a 1 sekundu po výstřelu – přesně čas, abyste viděli nasazení zbraně do ramene, sledování terče, předsazení, výstřel, rozbití terče. Přesně to, co každý střelec potřebuje vidět. Pokud nastavíte například lov („ground game“), zaznamená se 6 sekund před výstřelem a 20 sekund po výstřelu. Vypadá to jako drobnost, ale je to zásadní vlastnost. Zkoušel jsem zaznamenávat střelbu na čínskou trubicovou kameru a prohlédnutí si hodinové střelby trvalo skutečně hodinu. U ShotKamu vidíte jen to, co máte. Samozřejmě je třeba vědět, jak systém funguje – já mám ve zvyku například střílet skeet velmi rychle. Pokud má Shotkam mezi jednotlivými výstřely prodlevu menší, než 6 sekund, tak zaznamená jen první terč, protože druhý považuje za dvojstřel. Musel jsem trochu zpomalit.
ShotKam používá interní lithium-iontový akumulátor, který se nabíjí přes mini-USB kabel, stejný, kterým stahujete data. Pohled na brokovnici připojenou k počítači kabelem je poněkud zvláštní, ale doporučuji raději nabíjet kameru na brokovnici, než ShotKam pokaždé snímat a nasazovat. Osobně během nabíjení nechám na stole jen hlaveň s kamerou připojenou do USB nabíječky nebo počítače a zbytek schovám do bezpečí před dětmi do trezoru. Výdrž na baterie by určitě mohla být lepší. Má zkušenost je, že akumulátor ShotKamu vydrží cca hodinu, řekněme 6-8 kol skeetu. 6 hodin výdrže, uváděné výrobcem, může fungovat možná při šoulačce, kdy vystřelíte třikrát. Na druhou stranu: větší baterie znamená těžší kameru – podle mne je poměr výdrž / hmotnost zvolen citlivě. Samozřejmě jako každý akumulátor ztrácí ten v ShotKamu svou kapacitu. Výrobce uvádí, že baterii vymění za $40, ale je třeba kameru poslat na Floridu.

Stojí tedy ShotKam za to? Jak pro koho. Pokud si můžete dovolit brokovnici přes 50 tisíc Kč a pravidelně proháníte hlavní olovo, je to naprostá nezbytnost. Samozřejmě dobrý trenér je alternativa ještě lepší. Mohu ale garantovat, že to, co umí ShotKam, se se žádnou akční kamerou natočit prostě nedá. Není divu, že trenéři používají právě ShotKam.


Výhody:

  • Velmi robustní konstrukce
  • Spolehlivé uchycení na hlavni = žádný pohyb kamery
  • Spínání kamery zavřením závěru zbraně  
  • Ořezávání záznamů jednotlivých výstřelů automaticky
  • Úzké zorné pole (fixní zoom), vysoké rozlišení, vysoké FPS = perfektní viditelnost výstřelů
  • Automatické zaznamenávání zpomalených záběrů
  • Snadnost zpracování záběrů

Nevýhody

  • Cena
  • Pouze roční záruka od výrobce (USA)
  • WiFi na střelnici je obtížně použitelné

Konkurence

-          Žádná autorovi známá. Akční kamery včetně GoPro jsou jako střelecké kamery prakticky nepoužitelné.

Dostupnost v ČR

-          ShotKam je rodinná firma a nemá v Evropě žádnou prodejní síť. Uživatelé si mohou koupit kameru přes web www.shotkam.com a provést individuální dovoz (při proclení zásilky zaplatí k ceně 21% DPH), plus clo a poplatky nebo koupit zde na Armoury.cz.

Záznamy, pořízené kamerou, jsou na na YouTube Armoury.cz.


Fotografie

  Kamera by měla být na brokovnici co nejblíže hlavni tak, aby hlaveň nad objektivem nebyla vidět v záběru, cca takto.


Součástí balení je kromě kamery a držáku i USB nabíječka s kabelem, náhradní víčka (přední i zadní), imbusový šroubovák a náhradní gumové podložky pro držák kamery.







  Držák je lehký, ale velmi masivní. To je nezbytné pro zabránění jakéhokoliv pohybu při zpětném rázu.




Objektiv kamery s krytkou – brokový náboj pro představu o velikosti.



   Zadní strana kamery s kontrolkami, USB konektorem a vypínačem. Ten se spíná přes pružné průhledné víčko. O-kroužek zaručuje vodotěsnost (v balení je i náhradní).

                                           Aplikace je zdarma na Android market.
.       Záběr kamery ze vzdálenosti cca 4.5 m. Je dobře vidět dlouhá ohnisková vzdálenost objektivu kamery.

Právo držet a nosit zbraň

"That rifle on the wall of the labourer's cottage or working class flat is the symbol of democracy. It is our job to see that it stays there."
- George Orwell

"Ta puška  na stěně dělnického domku nebo bytu pracujícího je symbol demokracie. Je naším úkolem dohlédnout na to, aby tam zůstala."
- George Orwell 

 

Člověku musí být přes pětačtyřicet (jako mně), aby si opravdu dobře pamatoval dobu uličních výborů, posudků, železné opony s ostnatým drátem a kulomety, výjezdních doložek a nejistoty, zda se vůbec kdy dostane za hranice toho obrovského koncentráku, který z naší země udělali komunisté.

Asi není divu, že jsem na osobní svobodu přecitlivělý. Budiž, u moci může být levice nebo pravice, mohu platit větší daně nebo menší, ale osobní svoboda je limit, pod který už jít nechci. Už před třiceti lety jsem si slíbil, že kdyby se to u nás někdy mělo zase zhoupnout k diktatuře, nebudu váhat, seberu rodinu, natankuji plnou a vyrazím na západ, a navždy. A protože právo držet a nosit zbraň považuji za součást své svobody, které se vzdát rozhodně nechci, začal jsem se zajímat o to, jak bych na tom byl ve své případné nové vlasti.

Prvním zdrojem je velmi zajímavý je článek na wikipedii o zbraňové legislativě zde:
https://en.wikipedia.org/wiki/Overview_of_gun_laws_by_nation.

Neméně zajímavé je prostě se zeptat kolegů cizinců. Pracuji dvacet let v mezinárodní firmě a s kolegy Evropany jsem v kontaktu denně. Ti samozřejmě nemusejí mít přesné povědomí o místní legislativě, ale bez výjimky je každý z nich vzdělaný a dobře zabezpečený člen vyšší střední třídy. Jejich (samozřejmě subjektivní) názory a postřehy jsou zajímavé.

Třetím zdrojem je Joe, vzdálený strýc mé ženy, podplukovník námořní pěchoty Spojených států ve výslužbě, který scestoval díky své vojenské specializaci (rozvědka) celý svět a který ve svém mariňáckém důchodu pracuje jako lobbista pro sdružení vlastníků zbraní. Můj člověk - nenašel jsem jediný názor, kde bych se s ním lišil.

Čtvrtým zdroje je opět článek na wikipedii, zajímavý pohledem na českou zbraňovou legislatvu zvenčí, a zejména část, týkající se soudních rozhodnutí v případech nutné obrany a krajní nouze.
https://en.wikipedia.org/wiki/Gun_laws_in_the_Czech_Republic.

Zde je přehled zemí a má pozorování:


Slovensko

Za Dzurindovy vlády mělo Slovensko se svou rovnou daní a raketovým růstem našlápnuto k tomu stát se východoevropským Švýcarskem. Zbraně: pokud chcete zbraň na sebeobranu, musíte k tomu mít důvod, který posoudí policie. Můj obchodní partner Štefan má a nosí svůj Glock; vlastnictví firmy je považováno za důvod mít zbraň k sebeobraně. Zákonný nárok na zbrojní průkaz ale není.


Nizozemí

V Evropě jedna z nejpříjemnějších zemí - Holanďané (i belgičtí Vlámové) jsou nejpřímější lidé na světě, velmi otevření a vstřícní. Znám je dobře, čtyři roky jsem s nimi pracoval. Mého kolegu a kamaráda Barta jsem nakazil svým nadšením pro brokovou střelbu. Aby vůbec dostal licenci, musel rok střílet pravidelně v klubu, než si mohl koupit brokovou kozlici (samozřejmě belgickou FN). Když jsem se ho ptal, zda si může koupit nebo dokonce nosit pistoli, odpověď byla: ani náhodou.


Velká Británie

Každý by si řekl, že Británie je ostrovem svobody. Zbraň pro sebeobranu? Naprosto vyloučeno - žádný z Britů, kterých jsem se ptal, vůbec nevěděl, jak zbraň pro sebeobranu získat a všichni svorně tvrdili, že to je vyloučeno. Pokud chcete zbraň loveckou, musíte mít doporučení dvou důvěryhodných sousedů. Hmm... od uličních výborů k uličním výborům? Náš učitel Roger to ale vůbec nepovažoval za pobuřující - od obrany nejsou občané, ale policie Jejího Veličenstva.

 Britský přístup krásně vystihnul Robin Williams:

"In England, if you commit a crime, the police don't have a gun and you don't have a gun. If you commit a crime, the police will say 'Stop, or I'll say stop again.'"

"V Anglii, pokud spácháš zločin, policie nemá zbraň a ty nemáš zbraň. Když spácháš zločin, policista ti řekne: "Nechej toho, nebo Ti řeknu nechej toho znova." 

Krásné. Jen se obávám,  že to funguje pouze na Brity, kteří v zemi žijí alespoň po čtyři generace.


Španělsko, Itálie

Nádherné země, úžasní lidé. Zbraň pro sebeobranu? O tom nikdo ze Španělů neslyšel - všichni se shodně domnívají, že to prostě nejde. Totéž v Itálii. Kolega Domenico mi vysvětloval, že v Itálii je velmi přísně posuzována sebeobrana: pokud na vás někdo zaútočí nožem a vy byste se bránil brokovnicí, nejde (podle Italů) o nutnou obranu. Dost absurdní, zejména vzhledem k tomu, jaká je kriminalita a bezpečnostní situace zejména na jihu. Zajímavé zvýhodnění útočníků.



Severní Evropa

I když jsou mezi zeměmi ve Skandinávii rozdíly mnohem větší, než neznalý cizinec tuší, společné mají celkem liberální přístup ke zbraním loveckým - je to pochopitelné, díky obrovským vzdálenostem a divoké přírodě.

Když jsem se ptal kolegy Prebena na pistole, se širokým úsměvem odpověděl: "Kdepak. Norsko je velmi socialistická země. Žádné pistole."

Jako jediného majitele pistole jsem identifikoval našeho zákazníka Jariho - z toho jsem jako z typického Fina nebyl schopen rok vyrazit více než dvě věty za hodinu, než jsem náhodou zjistil, že je vášnivý lovec vodních ptáků - od té doby mluvil a nezastavil se. Že má ČZ75 považoval za samozřejmé :). Ve Finsku je (celkem nově) zakotveno právo na pistoli, ale pro sportovní účely, po dvouletém "zkušebním" období.

Dánsko, Švédsko: zbraň pro sebeobranu? Ani náhodou.


Austrálie, Kanada

Obě velmi svobodné zeně, se silnými anglosaskými kořeny. Ale ouha: přes relativně liberální přístupem ke zbraním loveckým jsou krátké zbraně pro sebeobranu podmíněny důvodem, a ten posuzuje policie. Tedy: jen někdo, v praxi velmi málokdo. A v Austrálii je použítí zbraně k sebeobraně je vždy ilegální, bez možnosti nutné obrany a krajní nouze.


Chile

Pravděpodobně nejstabilnější země v Jižní Americe, politicky i ekonomicky. Pro mnohé znechucené Evropany země zaslíbená. Ale legální možnost držet zbraň pro sebeobranu? Ani náhodou. Můžete mít zbraň pro sport, ale pokud s ni chcete jet na střelnici, musíte ji transportovat pouze za dohledu policisty (a samozřejmě uhradit náklady). Dokážete si představit, že nejenže nemůžete zbraň nosit, ale než pojedete na střelnici, budete muset zavolat policejné doprovod?


Spojené státy americké

Spojené státy mají pověst země, kde má zbraň každý a kde jsou přestřelky na ulicích denodenní záležitostí. Stejně tak násilná kriminalita je v USA je vyšší, než v Evropě. Čísla ale vypadají velmi odlišně, pokud se statistiky kriminality rozpadnou na etnické skupiny. Ano, dnes velmi politicky nekorektní a nemódní, ale (podle strýce Joea) jsou statistiky násilné kriminality u bělochů v USA téměř stejné, jako v západní Evropě, a lepší než v Evropě východní (odhaduji, že Česko je tom lépe, než západní Evropa), výsledky Hispánců jsou o poznání horší a kriminalita mezi černochy je dramaticky vyšší. Aha.

Ani ve Spojených státech si zbraň nemůže koupit každý, ani každou zbraň. Jednak jsou federálně nelegální zbraně automatické (stejně jako u nás), s výjimkou zbraní, které byly registrovány ještě před tímto zákazem (a které mají tím pádem na trhu vysokou cenu). Obecně jsou zakázány samonabíjecí brokovnice s více, než třemi náboji ve zásobníku - má Benelli Vinci by v USA byla nelegální.

Stejně tak se legislativa liší stát od státu. Někde je možné zbraň držet, ale na nošení je třeba speciální licence. Někde je možné zbraň nosit jen skrytě, jinde musí být zbraň vidět. Strýc Joe nikdy nejezdí do New York City (asi nejevropštější části USA). Proč? Licenci nosit zbraň tu má údajne jen deset (ne deset tisíc, skutečně deset!) lidí. Že jedním z nich byl Donald Trump, než se stal prezidentem, nikoho asi nepřekvapí. Federální licence nosit zbraň po celých USA pokud vím, pro soukromé osoby neexistuje!

Zajímavé byly postřehy mého přítele a profesora Luboše, naturalizovaného Texasana z Houstonu. Pistoli u sebe nosí z principu, jako mnozí, ale stěžoval si, že na mnoha místech je nošení zbraně omezeno (například v nákupních střediscích nebo v campusech). Tedy pistole zůstávají v přihrádkách aut. Je to přesně obráceně, než u nás: i když na některých nákupních střediscích najdete logo s přeškrtnutou pistolí, podobný zákaz je jen deklarace majitele objektu bez jakékoliv právní závaznosti pro držitele zbrojního průkazu skupiny E. Naopak nechat zbraň v autě bez dozoru je u nás hrubý přestupek, který může jejího držitele (oprávněně) stát zbrojní průkaz.

Zásadní je ve Spojených státech to, že právo držet zbraň je zakotveno ústavou, konkrétně druhým dodatkem ústavy (první garantuje svobodu slova). V USA mají velmi silnou pozici organizace, sdružující vlastníky zbraní, 2nd Amendment Foundation, NRA, CCKRBA a mnoho dalších. A ty zasahují vždy, kdy hrozí jakékoliv omezení práv garantovaných druhým dodatekem: 2nd Amendement Foundation primárně poskytuje právní pomoc ve sporech o právo nosit a vlastnit zbraň a CCKRB je především lobistickou organizací, která podporuje politiky, jež hájí zájmy vlastníků zbraní. Vlastníků zbraní, ne výrobců! Přestože tyto organizace samozřejmě podporu výrobců zbraní mají, stojí na obrovské podpoře běžných Američanů a milionech aktivních členů. Pokusy demokratů omezovat vlastnictví zbraní (z nichž exprezident Obama byl jeden z nejhorších) narážejí na většinovou nevoli běžných Američanů.



Česká republika

Především: Česká republika je jednou z mála zemí na světě, která má zákonem stanovená právo každého (bezúhonného) občana získat licenci na držení a především nošení zbraně. Jde o tzv. "shall-issue" přístup, tj. stát (policie) neposuzuje důvod, ale pouze to, zda občan splnil zákonem přesně stanovené podmínky. Policie tedy zbrojní průkaz (při splnění všech, přísných, podmínek) vydat musí. Bravo!

Druhou dobrou zprávou je, že české právo umožňuje použít střelnou zbraň v případech nutné obrany a krajní nouze a že soudní praxe tyto případy posuzuje zdravým rozumem (viz "čtvrtý zdroj". To vůbec není obvyklé, viz srovnání třeba s Itálií).

Stejně tak není omezena ani kontrolována spotřeba střeliva.

Zajímavý je i postřeh, který jsem četl v některém z článků na wikipedii, ale který nemohu najít, takže jej nemohu ověřit: údajně v České republice bylo v devadesátých letech v poměru k počtu obyvatel více držitelů licence k nošení zbraně, než ve Spojených státech. Přitom Praha, která má v Česku nejvyšší kriminalitu, patří mězi evropskými velkoměsty k těm vůbec nejbezpečnějším.


Co z toho plyne? Kdo považuje právo držet a nosit zbraň za jeden ze svých základních svobod, které se nechce vzdát, nemá moc možností, kam se odstěhovat, kromě USA. Přes obrovský počet držitelů zbraní v České republice (přes 300 tisíc) a téměř stejně vysoký počet držitelů licence zbraň nosit (skupina zbrojního průkazu E, asi 240 tisíc), což je asi 3% resp. 2,4% populace, je Česká republika jednou z nejbezpečnějších zemí v Evropě. Kriminalita legálně drženými zbraněmi je minimální.

Jediné, co mně osobně chybí, je obecné chápání práva držet a nosit zbraň jako jedné ze základních občanských svobod.


Emigraci jsem si rozmyslel. Nakonec jsem usoudil, že to u nás vůbec není špatné a spíše než utéci, je potřeba pomoci, aby to tak zůstalo. Místo útěku jsem se vrhnul na jiný projekt.

Každá legálně držená zbraň mezi lidmi sníží pravděpodobnost, že je stát někdy zakáže a zabaví. Každý nový držitel zbrojního průkazu v této zemi je jeden občan navíc, který si váží své svobody a uvědomuje si svou zodpovědnost.

Místo emigrace jsem se rozhodl otevřít obchod se zbraněmi.

ing. Tomáš Čech, MSc.
Zlín, září 2017
www.armoury.cz



Shotkam - skvělý pomocník

Už vím, kam to šlo! (původní nezkrácený text; psáno a foceno pro časopis Zbraně a náboje, 3/2019) „Kam jen proboha ty broky letě...